Diskuse o použití napájecího konektoru má mnoho myšlenek. Uživatel může přidat napájecí konektor do stávajícího softwarového modelu a propojit jej s obchodními a průřezovými aspekty. Vzhledem k sémantice AOP závisí část konektoru na obchodních aspektech a část průřezových aspektů na napájecím konektoru.
Poté může uživatel kolem konektoru vytvořit řadu vybraných částí, aniž by musel ručně zadávat jakýkoli obsah. Může se jednat o obchodní záležitosti, způsob připojení částí a identifikované průřezové záležitosti (tento krok spočívá v určení vzájemných informací AOP a informací uložených v konektoru, což samozřejmě umožňuje export informací o této části).
Dále se argumentuje, že aby byl umožněn hladký přechod mezi návrhem a implementací a aby byla podporována nízkoúrovňová architektonická konstrukce, musí nástroje pro aspektově orientované modelování založené na odkazech podporovat kódový rámec, který automaticky generuje různé implementační techniky AOP z návrhového modelu. To umožňuje vývojáři soustředit se na vytváření modelu, zatímco modelovací nástroj generuje kód automaticky. Generování kódu zvyšuje produktivitu vývojářů a snižuje chyby. Metoda aspektově orientovaného modelování založená na odkazech zlepšuje opětovnou použitelnost technologie AOP a zvyšuje efektivitu vývoje softwaru tím, že se vyhýbá nekonzistencím mezi návrhem a implementací. Návrhář může navrhnout AOP s objektově orientovanou myšlenkou a vývojář může pokračovat v pozdějším programování podle vygenerovaného kódového rámce.
Také se předpokládá, že konektory byly zavedeny na podporu aspektově orientovaného modelování, čímž se zachovalo oddělení problémů v rané fázi životního cyklu softwaru, aby se řešila specifikace průřezových problémů na architektonické úrovni. Jedním z hlavních důvodů zavedení konektorů bylo poskytnutí podpory standardních vývojových nástrojů. Řešení pro přidávání konektorů založená na UML jsou přijatelnější. Konektory jsou jednoduchým a účinným identifikátorem pro aspektově orientované modelování. Aby se však snížily chyby při mapování modelů do kódu a poskytla se podpora pro základní návrh architektury, je také nutné automatické generování rámců kódu AOP.
Obecně lze tedy přístupy k aspektově orientovanému modelování založené na odkazech zavést transparentním způsobem ve fázi analytického návrhu softwaru a mohou vést pozdější psaní kódu AOP k dosažení bezproblémového propojení mezi návrhem a kódem.
Čas zveřejnění: 1. října 2019